Výuka tvořivosti a trvalých dovedností ve světě AI
Když středoškolský student využívá AI k návrhu komunitní malby nebo vysokoškolský student prvního ročníku spolupracuje s vrstevníky z celého světa na projektu digitálního vyprávění, je jasné, že hranice vzdělávání se posouvají. Třídy již nejsou jen místem pro vstřebávání informací – mění se v kreativní studia, kde studenti používají technologie k řešení problémů z reálného světa.
Moderátor EdSurge Carl Hooker vedl dvoudílnou sérii webinářů sponzorovanou společností Adobe. Odborníci zde probírali vztah mezi kreativitou, umělou inteligencí a studijním úspěchem studentů na základních, středních i vysokých školách. Mezi řečníky patřili Melissa Vito, viceprorektorka pro akademické inovace na University of Texas v San Antoniu; Laura Slover, ředitelka iniciativy Skills for the Future, společného projektu ETS a Carnegie Foundation; Justin Hodgson, docent na Indiana University Bloomington; Adeel Khan, zakladatel a generální ředitel MagicSchool AI; aBrian Johnsrud, globální ředitel vzdělávání a podpory v Adobe.
Série byla mimo jiné inspirována nedávným výzkumem společnosti Adobe o tom, jak tvořivost a AI formují výsledky studentů a jejich připravenost na kariéru. Ukázala, jak tito lídři vidí – a přetvářejí – úlohu inovací v dnešním vzdělávacím prostředí.
EdSurge: Jaké dovednosti jsou pro budoucnost studentů nejdůležitější a jak na to reagují vzdělávací instituce?
Slover: Chceme, aby všichni studenti procházející systémem základního a středního vzdělávání rozvíjeli tyto základní, trvale využitelné dovednosti, které jsou klíčové nejen pro úspěch v dalším studiu a zaměstnání, ale také pro osobní pohodu a pozitivní přínos jejich komunitám.
Podle výzkumu organizací Carnegie a ETS patří mezi 11 nejdůležitějších dlouhodobě využitelných dovedností spolupráce, komunikace, tvořivost, kritické myšlení, zvídavost, digitální a AI gramotnost, růstové myšlení, vedení, vytrvalost, seberegulace a občanská angažovanost.
Jak AI mění úlohu pedagoga v dnešních třídách?
Hodgson: Stále vidíme určitý odpor k tomu, jak se AI zapojuje do debaty. Většina vyučujících si však začíná uvědomovat, že jejich role se musí změnit – nejen z hlediska toho, co hodnotí, ale také v tom, aby se stali mentory efektivně využívajícími AI.
Přesouváme se od reakcí založených na obavách k promyšlenějšímu zapojení. Zpočátku panovaly obavy, že AI povede k podvádění. Nyní ale vidíme strategičtější myšlení o tom, co AI umožňuje.
Jak využívají pedagogové kreativitu a AI společně v praxi?
Vito: Na UTSA jsme začali velmi brzy. Vycházeli jsme z několika základních hodnot – jednou z nich byla zvídavost a otevřenost experimentování. Chtěli jsme vytvořit příležitosti, aby se pedagogové mohli učit a objevovat nové možnosti; učili jsme se společně. Rychlost změn je nyní velmi vysoká, což je důležité si uvědomit. Naši pedagogové byli úžasní.
Studenti zpočátku popisovali AI jako skvělého anonymního lektora – obzvláště cenného pro studenty z rodin bez předchozí vysokoškolské zkušenosti. Pomáhala jim klást otázky, rozvíjet myšlenky a efektivněji se učit.
Johnsrud: Když se podíváte na dostupný výzkum o tom,j ak často mají studenti skutečnou možnost uplatňovat a rozvíjet svou kreativitu, myslím, že výsledky jsou velmi poučné.
Většina kreativních odvětví hlásí více kreativity – především když se zaměříme na jednotlivé aspekty kreativního myšlení: porozumění problému z různých perspektiv, brainstorming několika řešení, navrhování odlišných přístupů k řešení problému a hledání různých způsobů komunikace těchto řešení.
To jsou přesně ty oblasti, s nimiž nám AI velmi dobře pomáhá.
Sledujte oba webináře na vyžádání:
Jak může AI pomoci pedagogům personalizovat výuku?
Khan: AI dává pedagogům možnost ušetřit čas při tvorbě materiálů – ale co je důležitější, umožňuje jim tyto materiály důkladně přizpůsobit podle znalostí studentů, jejich studijní úrovně a kontextu jejich života a místních komunit.
Učení je mnohem hodnotnější, když pedagogové své studenty skutečně znají. V kombinaci s nástroji AI pak mohou toto porozumění využít k přizpůsobení výuky konkrétním potřebám jednotlivých studentů.
Nakonec tím nejdůležitějším, co vyučující dělají, je budování vztahů se svými studenty. AI vnímám jako výjimečný nástroj, který budování těchto vztahů výrazně urychluje.
Jak vypadá gramotnost v oblasti AI v dnešních třídách?
Nakonec tím nejdůležitějším, co vyučující dělají, je budování vztahů se svými studenty. AI vnímám jako výjimečný nástroj, který budování těchto vztahů výrazně urychluje.
Adeel Khan
Johnsrud: Pokud jde o gramotnost v oblasti AI, vnímám současnou situaci podobně jako počátky mediální gramotnosti, když jsem vyučoval knihovnictví na základních a středních školách. Cílem nebylo jen vybrat správný nástroj, ale naučit studenty kriticky vyhodnocovat informace. S AI je to stejné: Musíme naučit studenty „přečíst si nutriční informace“, než spotřebují obsah AI. Kdo model vybudoval? Jak byl navržen? V čem je dobrý a kde selhává? Jak se rozhodnu, zda výsledkům důvěřovat?
Khan: Většina dětí používá AI, ať už to vědí, nebo ne. Generativní AI je stará pouze asi dva roky, ale je již významně integrovaná do jejich světa, ať už v jejich telefonech nebo v oblíbených nástrojích.
Mnoho dětí se s AI poprvé setkává prostřednictvím aplikací typu AI přítel pro konverzaci. To je vlastně něco velmi znepokojivého. Jejich první interakce s generativní AI probíhá s nástrojem, který tvrdí, že je jejich kamarád.
Jsme přesvědčeni, že studenti by se měli s generativní AI seznamovat ve škole pod vedením důvěryhodné dospělé osoby, aby mohli kriticky diskutovat o tom, jak je model trénovaný, co je generativní AI, jak se generují odpovědi a k čemu by se AI měla a neměla používat. AI není váš „kamarád“.
S jakými obtížemi se školy setkávají při hodnocení kreativity a trvalých dovedností a jak se některé snaží svůj přístup k hodnocení proměnit?
Pokud AI zvládne absolvovat váš kurz a úspěšně jej splnit, možná není problém v AI. Pokud lze požadovanou práci vykonat strojem, měli bychom přehodnotit, co vlastně hodnotíme. Nejde o konkrétní výstup – jde o proces. Jak mohu posoudit probíhající proces učení nebo schopnost studentů řešit problémy?
Justin Hodgson
Slover: Problém je v tom, že školy jsou organizované kolem předmětů jako Algebra I, Angličtina pro 10. ročník a biologie. Tyto předměty jsou důležité a rozvíjejí řadu dovedností. Ale způsob, jakým funguje hodnocení a vysvědčení, znamená, že studenti dostanou známku z matematiky nebo angličtiny – nikoli ze spolupráce, komunikace nebo kritického myšlení.
Tyto dovednosti nejsou výslovně identifikovány, měřeny ani vykazovány. Práce, kterou děláme, byla záměrně vytvořena k řešení tohoto problému – aby posunula měřítka úspěchu a jasně ukázala, že důležitá není pouze matematika a angličtina. Stejně důležitý je i celý soubor trvalých dovedností.
Hodgson: Pokud AI zvládne absolvovat váš kurz a úspěšně jej splnit, možná není problém v AI. Pokud lze požadovanou práci vykonat strojem, měli bychom přehodnotit, co vlastně hodnotíme. Nejde o konkrétní výstup – jde o proces. Jak mohu posoudit probíhající proces učení nebo schopnost studentů řešit problémy?
Byli jsme zvyklí na určitý způsob výuky – kvůli standardizovaným výsledkům, očekáváním, seznamům požadavků a způsobu známkování. Výsledkem je systém silně orientovaný na obsah a předávání informací.
Ale v konečném důsledku to, co definuje obor, jsou způsoby, jak v něm poznáváme, pracujeme a tvoříme. Schopnost vytvářet výstupy různými způsoby, vzdělávacími přístupy a postupy je naprosto zásadní.
