Různé typy záběrů a úhlů kamery ve filmu

Velký detail

Velký detail (anglicky extreme close-up) se zaměřuje na konkrétní detail, například oči či ústa postavy nebo důležitý objekt, který zvýší dramatičnost a přesune pozornost diváka na významný okamžik příběhu. Tento typ záběru soustředí pozornost na malý objekt v obraze a zintenzivňuje tímto způsobem jeho působení na diváky, přičemž často odhaluje pocity a emoce, které se vždy nedají vyjádřit dialogem.

Ve scéně, kde jedna postava ublížila jiné, může například slza stékající po tváři výmluvně zprostředkovat konflikt i beze slov.

Detail

Detaily (anglicky close-up), zvláště velké detaily, často používají vyšší hodnoty ohniskové vzdálenosti (85 mm – 135 mm) ke zploštění rysů tváře a rozostření pozadí. Filmaři mohou pro malou hloubku ostrosti využívat nižší clonové číslo (f/1,8–f/2,8).

Detail dokáže odhalit emoce na základě jemných výrazů ve tváři, signálů řeči těla nebo důležitého objektu. Nedává prostor k žádnému rozptýlení, protože zaplní obraz jedním prvkem.

Polodetail

Polodetail (anglicky medium close-up) zabírá postavu od ramenou nebo hrudi nahoru, přičemž zachycuje jak výraz tváře, tak i částečně řeč těla. Tento záběr se běžně používá ve scénách se silnými emocemi, protože pomáhá divákům pochopit, co postava cítí.

Může například obsahovat gesta, jako je zaťatá pěst doprovázená slzou stékající po tváři postavy. Díky tomu, že polodetail zachovává v obrazu také část trupu, umožňuje filmovým tvůrcům ukázat emoce postavy i situační kontext.

Střední záběr

Střední záběry (anglicky medium shot) se obvykle snímají se standardní ohniskovou vzdáleností (35 mm – 50 mm), aby vystihovaly přirozenou perspektivu. Rovnováhu mezi objektem a pozadím často zajišťuje osvětlení.

Tento záběr se nezřídka používá ve scénách s dialogy nebo při interakcích v rámci skupiny, protože poskytuje dostatek prostoru pro více postav a zároveň i pro různá gesta a signály řeči těla. Střední záběry se dokonale hodí pro získání vyváženého záběrového materiálu, protože zachovávají vizuální kontext a přitom přinášejí čitelnost emocí.

Americký záběr

Ve 30. letech 20. století začali američtí filmaři používat specifický typ filmového záběru označovaný jako americký záběr (anglicky cowboy shot), který snímal pistolníky od klobouku až po střed stehen, aby byly vidět jejich kolty. Moderní filmy pomocí amerických záběrů ukazují řeč těla postavy, část pozadí i výrazy tváře. Americký záběr ve filmu Wonder Woman například zachycuje Dianu, jak běží bitevním polem a s úsměvem odráží kulky – vědoma si své síly.

Polocelek

Polocelek (anglicky medium long shot) zabírá postavu od kolen nahoru a poskytuje představu nejen o prostoru, ale i o detailech. Obsahuje dostatek místa pro akci i řeč těla a současně divákům umožňuje, aby se do postavy vcítili.

Tento záběr tvoří nedílnou součást westernů, kde ho můžete zaznamenat při zachycení osamělých postav na rozlehlých pláních, protože vytváří zajímavý kontrast mezi postavou a jejím okolím. Zároveň se často používá při rozhovorech stojících nebo pohybujících se postav. Jde totiž o skvělou volbu pro scény vyžadující akci i dialog.

Široký celek

Úhel kamery širokého celku (anglicky long shot) zahrnuje celou postavu, obvykle od hlavy až k patě, a také významnou část okolního prostředí. Tato široká kompozice se obvykle používá k nasměrování pozornosti na vzdálenost, měřítko či izolaci a k zasazení postav do kontextu okolního světa.

Filmoví tvůrci pomocí úhlu kamery širokého celku vymezují prostor, vyjadřují vztah postavy k danému prostředí nebo zdůrazňují rozlehlost či prázdnotu scény.

Celek

Celek (anglicky full shot) zabírá celé tělo postavy (od hlavy až k patě) a současně v obrazu ponechává prostor na prvky pozadí. Tento záběr vytváří vizuální vyváženost mezi postavou a jejím okolím a je ideální volbou pro současné zobrazení pohybu, řeči těla i prostředí.

Celek se obvykle používá v případech, kdy je pro scénu zásadní ukázat celou postavu. Může například zabrat učitele ve třídě před tabulí, jak přechází sem a tam a čeká, než začne první školní den.

Široký záběr

Široké záběry (anglicky wide shot) často používají kratší ohniskové vzdálenosti (16 mm – 35 mm), aby zachytily rozlehlé scény. Někdy vyžadují vyšší clonové číslo (f/8–f/11) k dosažení větší hloubky ostrosti. Filmaři široké záběry obvykle využívají k vymezení měřítka a scény nebo k zaměření pozornosti na vztah mezi postavami a jejich prostředím.

Jako široké záběry se často natáčejí hlavní záběry, dvojzáběry, americké záběry a další typy záběrů.

Záběry přes rameno

Záběry přes rameno (anglicky over-the-shoulder shot) představují protipohledy, které se pořizují standardními objektivy až teleobjektivy (50 mm – 85 mm). Osvětlení musí zajistit vyvážení mezi oběma postavami a současně udržet hloubku. Tyto záběry umocňují přirozený průběh rozhovoru, protože odráží, jak spolu komunikujeme ve skutečném životě, přičemž staví diváka do pozice mluvčího. To mu umožňuje snadno sledovat plynulou výměnu replik.

Tento záběr dokáže vyjádřit míru emočního odstupu prostřednictvím různých vzdáleností od jednotlivých postav. Pokud divák sleduje dění z pozice za některou z postav, může jeho pohled na situaci subjektivně ovlivnit právě její perspektiva. V závislosti na střihu a kompozici záběru se pak může projevit změna mocenské dynamiky, vystupňovat napětí nebo odhalit nevyřčená emoce.

Dvojzáběr

Jako dvojzáběr (anglicky two-shot) se označuje záběr se dvěma postavami. Dvojzáběr publiku prozradí spoustu informací o vztahu postav na základě jejich komunikace, vzájemné vzdálenosti a řeči těla. „Většinu scény se snažíme natočit dvojzáběrem, který pak vystřídáme jednozáběrem či detailním záběrem během zásadní hlášky nebo důležitého okamžiku,“ vysvětluje filmař Ruckus Skye.

Trojzáběr

Trojzáběr (anglicky three-shot) zachycuje ve stejném obrazu tři postavy, jejichž pozice podtrhuje vzájemné interakce a vztahy. Pomocí tohoto záběru se často definuje dynamika, jako je jednota, nevyrovnanost nebo konflikt ve skupině.

Rovnoměrné rozmístění postav v prostoru nebo jejich blízkost mohou naznačovat spolupráci či sdílené hodnoty. Pokud je naopak postava vyčleněná ze skupiny nebo zachycená v odlišné výšce, může takový záběr upozorňovat na napětí nebo nesoulad ve skupině.

Záběr z úrovně očí

Z úrovně očí sledujeme každodenní život. Tento relativně objektivní úhel kamery při vyprávění nepůsobí stejným dojmem jako záběr z nadhledu či podhledu postavy, takže řada filmařů se mu ve své tvorbě raději vyhýbá. „Tento úhel nepřináší žádnou perspektivu,“ tvrdí filmařka Lane Skye. „Když se na postavu díváte shora, vypadá menší,“ dodává Ruckus Skye. „Působí méně sebevědomě nebo dominantně. A všimněte si, že k jakemukoli superhrdinovi vždy vzhlížíte. Samozřejmě je to klišé, ale docílíte toho poměrně nenápadně a spíše na podvědomé úrovni.“

Záběr z úrovně očí (anglicky eye level shot) vyznívá jako neutrální, protože kamera se nachází ve stejné výšce jako oči postavy a ukazuje, jak v reálném životě vnímáme ostatní. Tento úhel nechce zdůrazňovat mocenskou dynamiku ani emoční odstup, takže je nejvhodnější pro zachycení realismu a objektivity.

Když se použije objektiv se střední ohniskovou vzdáleností (obvykle kolem 35 mm až 50 mm u plnoformátové kamery), odpovídá perspektiva tomu, jak lidé vidí svět.

Nadhled

V nadhledu (anglicky high angle shot) je kamera umístěna nad hercem a snímá ho shora. Díky této perspektivě vypadá postava menší nebo působí zranitelně či osaměle v okolním prostředí. Záběry z nadhledu se často používají v hororech, thrillerech nebo akčních filmech, protože dokážou vyvolat dojem nebezpečí či šoku.

James Cameron používá na začátku filmu Titanic nadhled s Rose, která se dívá z lodi na oceán, aby vyjádřil její bezmoc plynoucí z nemožnosti rozhodovat o vlastním životě. Z podobného důvodu je domácí skřítek Dobby z franšízy Harryho Pottera také téměř vždy zabírán z nadhledu. Tento typ úhlu kamery zdůrazňuje jeho drobnou postavu a podřadnou roli pokorného sluhy.

Podhled

Jako podhled (anglicky low angle shot) se označuje každý záběr, který postavu snímá zdola, ať už je kamera několik centimetrů pod úrovní očí postavy, nebo u jejích nohou. Podhledy vyvolávají dojem, že se postava nad publikem tyčí, a režiséři je proto využívají k vyjádření pocitu převahy nebo moci.

Tento typ úhlu kamery pomáhá divákům přiblížit silné a nezdolné postavy, takže ho často zaznamenáte v akčních filmech nebo filmech o superhrdinech. V klasickém westernu Přepadení se s hrdinou, kterého hraje John Wayne, seznamujeme prostřednictvím podhledu podtrhujícího jeho fyzickou převahu a dominantní postavení.

Nakloněná perspektiva

Záběry z nakloněné perspektivy (anglicky Dutch angle) lze nasnímat libovolným objektivem. Klíčem je naklonit kameru z vodorovné osy, a to obvykle o 15 až 45 stupňů. Nakloněná perspektiva vytváří na rozdíl od základního nakloněného záběru dojem, že s postavou nebo ve scéně není něco v pořádku. Ve filmu se často používá ke stupňování napětí nebo pocitu neklidu a k vystižení duševní nestability postavy či tísnivé atmosféry scény.

Ptačí perspektiva

Letecký záběr snímaný shora může vyvolávat dojem nepatrnosti postav nebo rozlehlosti okolního prostředí. Ptačí perspektiva (anglicky bird’s-eye view) může vyjadřovat bezmocnost, osamělost nebo bezvýznamnost. Tento záběr by například mohl panoramaticky zachytit velkoměsto po katastrofě a prostřednictvím poškozených budov a kouře na obzoru ukázat její obrovský ničivý dopad na obyvatele.

Záběr z pohledu postavy

Při záběru z pohledu postavy (anglicky point-of-view shot, POV) se k dosažení požadovaného efektu používají různé ohniskové vzdálenosti. Filmoví tvůrci napodobují přirozený pohyb hlavy ruční nebo stabilizovanou kamerou.

Záběr z pohledu postavy publiku umožňuje vidět situaci jejíma očima a intenzivněji se vcítit do jejích pocitů a dění kolem. Prohlubuje pouto mezi divákem a filmovou postavou, protože mu umožňuje prožívat stejné emoce.

Protipohled

Filmaři pomocí protipohledu (anglicky reverse shot) ukazují reakci druhé osoby nebo s ním natáčí repliky, při kterých je vidět první postava (ze záběru z pohledu postavy). Tento záběr zachycuje opačnou perspektivu než záběr z pohledu postavy a často následuje po záběru přes rameno. Mění úhel pohledu, ale udržuje prostorovou kontinuitu díky pohybu ve stejné ose.

Obvykle používá střední ohniskové vzdálenosti (v rozmezí 35 mm až 50 mm) a podobnou kompozici jako záběr z pohledu postavy (většinou střední záběr nebo polodetail), aby zůstaly zachovány měřítko i perspektiva. Tento záběr díky střihům mezi perspektivami trvale směruje pozornost diváků na dialog i akci, aniž by docházelo k rušivým změnám úhlů pohledu.

Profilový záběr

Profilový záběr (anglicky profile shot) snímá postavu ze strany, aby zachytil úplný profil tváře, většinou pod úhlem 90° vůči kameře. Tento záběr vytváří pocit hlubokého zamyšlení nebo pozorovacího či emočního odstupu, protože publiku nezprostředkovává přímý oční kontakt ani čelní výraz postavy.

Profilový záběr filmovým tvůrcům umožňuje ukázat pocity emoční uzavřenosti nebo přemýšlení. Obvykle se snímá ze střední až středně dlouhé vzdálenosti s ohniskovou vzdáleností mezi 35 mm a 55 mm, přičemž si zachovává přirozenost a zachycuje postoj i výrazy tváře.

Sledovací záběr

Ve sledovacím záběru (anglicky tracking shot) kamera sleduje postavu při pohybu v okolním prostředí, přičemž často zůstává vedle, před nebo za ní. Tato technika vytváří dojem pohybu, který scénu oživuje a vtahuje diváky do děje.

Sledovací záběr je možné natočit z různých úhlů, například z bočního profilu, podhledu či přes rameno, podle atmosféry nebo vizuálních efektů, které chcete vyzdvihnout.

Když například postava prochází špatně osvětlenou chodbou, může ji kamera sledovat z boku, aby umocnila napětí a strach ze strašidelné budovy.

Švenk

Švenk (anglicky pan shot) je vodorovný pohyb kamery, který odhaluje skryté detaily postupným rozšiřováním zorného pole diváků. Dokáže stupňovat napětí díky tomu, že se publikum snaží uhodnout, co se v záběru objeví. Pomáhá také s orientací, protože ukazuje svět okolo postav.

Švenk můžete zároveň kombinovat s nejrůznějšími úhly kamery, abyste v rámci jediného plynulého pohybu změnili tón, perspektivu nebo zaměření scény. Příkladem takového spojení může být profilový záběr postavy sedící v baru následovaný švenkem tváře, který zachycuje její výraz. Kamera pak pokračuje v pohybu za záda postavy, kde na protější straně místnosti do baru vchází jiná postava.

Nájezd/odjezd a zoomování

Jízda (anglicky dolly shot) představuje fyzický pohyb kamery po kolejích či na pojezdu, kterým se plynule přibližuje k postavě nebo ji sleduje. Tento typ záběru dodává filmu přirozený a profesionální dojem. V následující části jsou popsány některé klíčové typy jízdy, které různým způsobem přispívají k dynamickému vývoji příběhu:

• Nájezd (anglicky dolly in): Kamera se přibližuje k postavě, aby zesílila emoční napětí nebo nasměrovala pozornost na konkrétní prvek scény. Obvykle se přitom používá teleobjektiv nebo objektiv se střední ohniskovou vzdáleností. Tento záběr podtrhuje okamžik, kdy si postava něco uvědomí, případně současně s pohybem kamery směrem k postavě stupňuje očekávání.
• Odjezd (anglicky dolly out): V tomto záběru se kamera oddaluje od postavy a vyvolává dojem zranitelnosti, odcizení nebo prozření. Pokud chcete vyjádřit změnu nebo pocit osamění, použijte ohniskovou vzdálenost se širším úhlem záběru a při vzdalování od postavy se zaměřte na pozadí a okolní prostředí.
• Zoomování při jízdě (anglicky dolly zoom): Zoomování při jízdě (označované také jako vertigo efekt) kombinuje nájezd nebo odjezd se současným zoomem v opačném směru. To umožňuje vyvolat pocit dezorientace a vyjádřit ve scéně paniku, šok nebo náhlé prozření. S tímto dramatickým záběrem skvěle funguje teleobjektiv, který při zoomování zkresluje perspektivu pozadí a vytváří působivý vizuální efekt.

Hlavní záběr

Záběry, které zachycují veškeré dění ve scéně, jsou hlavní záběry (anglicky master shot). Obvykle jde o široké celky nebo široké záběry. Představují zásadní typ kamerových záběrů pro záběrové pokrytí, protože snímají celou akci. Střihem na hlavní záběr během přestávek v ději nebo dialogu mohou střihači odlehčit scénu.

Hlavní záběr a uváděcí závěr plní ve filmu odlišné role. Hlavní záběr zachycuje celou scénu od začátku až do konce, často v rámci jediné nepřerušované sekvence. Ukotvuje scénu a zobrazuje všechny postavy i jejich prostorové vztahy v daném prostředí. Uváděcí záběr naopak diváka seznamuje s novou lokalitou na začátku scény. Poskytuje mu geografické informace, jako například kde a kdy se scéna odehrává.

Uváděcí záběr

Uváděcí záběr (anglicky establishing shot) je široký záběr, který se používá na začátku scény k vymezení její atmosféry, doby a místa. Ukazuje, kde bude děj probíhat, přičemž obvykle zachycuje exteriéry, jako například budovy nebo okolní prostředí či krajinu.

Pomalý letecký záběr na panorama města při západu slunce se spoustou vozidel v koloně může například naznačovat moderní dynamické prostředí, zatímco statický široký záběr prázdné ulice za svítání naopak evokuje klidnou introspektivní atmosféru.

Vložený záběr

Tento typ detailních záběrů zaznamenává malé detaily, jako jsou ruce nebo chodidla postavy. Pokud si postava čte zprávu na telefonu, může režisér chtít natočit detailní záběry jeho obrazovky. Vložený záběr (anglicky insert shot) vyčlení malý, ale významný detail větší scény.

Tyto záběry směrují pozornost publika na dění, gesta nebo objekty, které jsou pro vyprávění důležité, ale daly by se snadno přehlédnout. Může se třeba jednat o ruku předávající vzkaz pod lavicí ve třídě.

Prostřih

Prostřih (anglicky cutaway) na rozdíl od vloženého záběru přeskakuje na jiný objekt. Může jít například o střih z polekaného výrazu herce na štěkajícího psa nebo ze skórujícího míče na jásající fanoušky na tribuně. Pořízení více typů podobných filmových záběrů se může hodit při stříhání několika verzí stejné scény.

Prostřih přeruší hlavní děj scény, aby ukázal něco, co není v hlavním obrazu, ale co s ním souvisí, jako například místo, objekt nebo dění mimo obrazovku. Doplňuje vizuální kontext, aniž by narušil kontinuitu. Směruje pozornost na důležité prvky vyprávění tím, že ukazuje, na co postava reaguje, nebo vytváří napětí odhalením skutečnosti či objektu, kterých si postava zatím nevšimla.

Reakční záběr

Vzhledem k tomu, že hovořící osoba nemusí vždy nést klíčový vizuální kontext, sehrávají zásadní roli pro vývoj postavy i příběhu právě reakční a detailní záběry. Reakční záběry (anglicky reaction shot) zachycují emoční reakci postavy na dění mimo obrazovku (například na vtip, nové informace nebo hrozbu) a poskytují divákům představu o jejích pocitech, které by záběr zaměřený na mluvčího neodhalil.

Přibližovací a oddalovací záběr

Během přibližovacího záběru (anglicky push-in shot) se kamera pohybuje směrem k postavě, aby k ní přitáhla pozornost publika. Oddalovací záběr (anglicky push-out shot) má opačnou funkci, protože zdůrazňuje odstup postavy prodloužením vzdálenosti mezi ní a diváky. Tyto typy záběrů s pohybující se kamerou obvykle vyžadují pojezd, jeřáb nebo steadicam.