VIDEO
Co je pohled–protipohled?
Filmoví tvůrci prostřednictvím techniky pohled–protipohled, která je výsledkem práce kameramana i střihače, vyjadřují emoce a ukazují perspektivu postavy, a to v doslovném i přenesém významu.
Pohled–protipohled jako osvědčená technika
Pohled–protipohled patří mezi základní techniky staré jako sám Hollywood. Vytváří dojem nepřerušené konverzace díky střihu mezi opačnými úhly kamery. Jde o druh kontinuálního střihu, který dokáže z více záběrů vykouzlit plynulý a souvislý příběh. Jakmile představíte scénu pomocí uváděcího záběru, ukážete pravděpodobně komunikaci mezi postavami a jejich vztah s prostředím právě pomocí techniky pohled–protipohled.
Série pohled–protipohled začíná záběrem na postavu, pak následuje střih na objekt nebo osobu, na kterou se postava dívá (z opačného úhlu než v prvním záběru), a nakonec se zařadí záběr na první postavu ukazující její reakci. Střídavá sekvence střihů mezi dvěma záběry může pokračovat tak dlouho, jak to daná scéna vyžaduje.
„Tato technika se používá už hodně dlouho, protože funguje,“ tvrdí nezávislý filmový producent Nick Escobar. „S její pomocí vyprávíte příběh rychle a efektivně.“
Jak pohled–protipohled používat
Technika pohled–protipohled vynikne v dialogových scénách, kde filmový tvůrce může natočit konverzaci pomocí záběrů ze dvou úhlů a později během editačního procesu filmu mezi těmito záběry přestřihávat, aby vyvolal dojem, že konverzace probíhá v reálném čase.
„Jedna postava něco řekne a pak vidíme reakční záběr druhé postavy,“ popisuje Nick Escobar. „Pak druhá postava odpoví a ukáže se reakce první postavy. Takhle to pokračuje dál.“
Při filmování konverzace pomocí struktury pohled–protipohled však máte k dispozici různé varianty. Někteří filmoví tvůrci například používají jednozáběry, na kterých je vidět vždy jen jedna osoba. Často se označují jako záběry z pohledu postavy, protože u diváků navozují dojem, že se dívají očima jednotlivých postav.
Režisér také může využít záběry přes rameno, které obsahují část zad a rameno první postavy, ale zaměřují se na postavu, se kterou první postava mluví. „Jde o záběry s překážkou v popředí, kterým se anglicky říká dirty shot, kdy je část záběru záměrně zakryta,“ vysvětluje Nick Escobar. „Rozhodnutí o konkrétním typu záběru se odvíjí od atmosféry a pocitů, které se snažíte vyvolat.“
Technika pohled–protipohled dokonce ani nevyžaduje, aby byly ve scéně přítomny dvě postavy. Při kombinaci s prostřihem na rekvizitu ve scéně může vyjadřovat emoční reakci postavy na daný předmět nebo prostředí.
„Můžete třeba ukázat, že si postava všimla dopisu na stole, a pak nasnímat protipohled této postavy dívající se na dopis s částí obálky v záběru,“ říká režisér a kameraman Padraic O’Meara. „Následuje záběr, kde vidíme, jak daná postava na dopis, který právě uchopila, reaguje. Může třeba začít plakat. A kdybychom v záběru dopis neviděli, nevěděli bychom, proč pláče.“
Plánování pohledu–protipohledu
Při přípravě na natáčení scény s pohledem–protipohledem je důležité věnovat s předstihem čas naplánování záběrů kamery a naaranžování pohybu herců, abyste předešli porušení pravidla osy.
„V podstatě jde o to, že bez ohledu na polohu kamery ukazujete jen část scény v rámci 180 stupňů vzhledem ke kameře,“ uvádí Nick Escobar. „Divákům to usnadňuje orientaci. Pokud natáčím pohled–protipohled se dvěma osobami, které spolu mluví, a v jednom záběru se jedna z nich dívá doprava, druhá se musí dívat doleva, aby se jejich pohledy potkaly a vypadalo to, že spolu mluví.“
V závislosti na velikosti záběru a hloubce ostrosti, kterou kameraman používá, je nutné zajistit, aby pozadí každé postavy odpovídalo lokacím definovaným v hlavním záběru.
„Při filmování pohledu–protipohledu je skutečně důležité zohlednění všech třech rozměrů daného prostředí,“ říká Padraic O’Meara. „Zvláště v případě nastavení osvětlení je nutné vytvořit odpovídající atmosféru a zachovat konzistenci.“ Postava, jejíž rameno je například v jednom záběru nasvíceno zprava, by měla být nasvícena zprava i v dalším záběru, kde vidíme její tvář.
Využití pohledu–protipohledu ke zprostředkování vývoje postavy
Pomocí jednoduché struktury pohledu–protipohledu můžete divákům nejen ukázat rozhovor mezi postavami, ale také kreativně a nenápadně nastínit jejich vztah. Pokud se snažíte vyvolat dojem, že je jedna z postav scény slabá nebo v nevýhodě, můžete její záběry pořídit z nadhledu, aby vypadala menší. Jestliže chcete naopak vystihnout převahu nebo moc postavy, můžete ji nasnímat z podhledu, aby na obrazovce působila jako velká a dominantní.
Změnu vztahů mezi postavami mohou také naznačit pohyby kamery. Když například policie vyslýchá Jokera ve filmu Temný rytíř od Christophera Nolana, je tento rozhovor nafilmován z neměnných úhlů kamery. Jakmile ale na scénu dorazí Batman a začne s vlastním agresivnějším výslechem, využívá pohled–protipohled tohoto dialogu ruční kamery s náhlými a nepředvídatelnými pohyby, které navozují dojem chaosu ze stupňujícího se konfliktu mezi oběma postavami.
„Pokud chcete něco sdělit, máte mnohem více možností než jen text,“ tvrdí Padraic O’Meara. „Můžete využít související podtext a emoce nebo způsob, jakým postavy vyjadřují či akceptují informace. Je však důležité udělat to správně a z tohoto hlediska funguje pohled–protipohled velmi efektivně.“
https://main--cc--adobecom.aem.page/cc-shared/fragments/products/premiere/do-more-with-premiere