Objevte kouzlo nadhledu ve filmové tvorbě

Vystupňujte drama pomocí tipů, proč, kdy a jak používat nadhledy.

Filmoví tvůrci i nadšenci vědí, že každý film (a video) se skládá z mnoha různých typů záběrů s odlišnými účely, jako je mimo jiné způsob, jakým ovlivňují vnímání diváků. V případě specifických perspektiv, jako je nadhled, to však neznamená, že stačí jen namířit kameru na akci odehrávající se pod ní a diváci snadno pochopí, co tím chtěl básník říct. Za uměním nadhledu stojí více dovedností a techniky, než by se mohlo zdát.

Pojďme si nadhled podrobně probrat. Dozvíte se například, v čem spočívá, jaký personál a kamerové vybavení vyžaduje, jaké pocity vyvolává nebo jak může obohatit příběh větší dramatičností (či dokonce komičností).

Co je nadhled?

Nadhled je jednoduše technika filmování, při které se kamera shora dívá na subjekt pod ní. Když se na nějakou osobu nebo objekt díváte z výšky, vypadá menší (a to doslova i obrazně), což může u publika vyvolat různé dojmy.

V závislosti na kontextu příběhu, který vyprávíte, může nadhled vystihnout celou řadu emocí – od zranitelnosti a strachu až po napětí a nebezpečí. Nadhledy ve filmu mohou zároveň podpořit zápletku, rozvíjet příběh, představit scénu a odhalit širší kontext vyprávění. Mohou například ukázat velikost davu, jako v širokém nadhledu lidmi zaplněného římského Kolosea ve filmu Ben Hur. V postapokalyptických filmech série Šílený Max zase nadhled přes rameno dává divákům představu, jak daleko postava musí cestovat po široké a pusté prašné cestě.

Filmoví tvůrci nepoužívají vždy nadhledy stejným způsobem ani je nenatáčejí se stejným záměrem. Jak tedy rozhodnou, který záběr zvolit? Existují tři základní typy použití nadhledu:

Narativní nadhled: Tento typ nadhledu poskytuje publiku spoustu vizuálních informací a často se používá v sekvencích bitev nebo k zachycení široké a daleko sahající perspektivy. Může určovat rozsah nebo doplňovat kontext scény. Většinou se natáčí s malou hloubkou ostrosti. Orson Welles využívá narativní nadhled ve filmu Občan Kane, aby ukázal, jak rozsáhlý vliv mají novinová média a jak bezmocný je proti nim jeden člověk.

Viscerální nadhled: Režiséři tento typ nadhledu používají, aby u diváků vyvolali určitou emoční odezvu. Obvykle navozují souznění s pocity postavy bez ohledu na konkrétní emoce. Tento typ záběru může simulovat hrůzu v okamžiku, kdy se postava bojí pádu nebo k němu nemá daleko jako v Hitchcockově filmu Závrať. Někdy režiséři natáčejí scény z extrémních úhlů, aby vyjádřili napětí. Viscerální nadhled, kterým James Cameron ve filmu Titanic zachytil Rose ve chvíli, kdy těsně před naloděním vzhlédne nahoru, vyjadřuje, že vůbec nerozhoduje o svém životě ani nad ním nemá žádnou kontrolu.

Nadhled zaměřený na postavu: Tento typ nadhledu je ideální, pokud chcete vystihnout její zranitelnost vůči okolnímu prostředí nebo postavám v blízkosti. Ve filmu Harry Potter a tajemná komnata například Chris Columbus zabírá Dobbyho z nadhledu, aby vyjádřil drobný vzrůst tohoto domácího skřítka i skutečnost, že se na něj lidé (v tomto případě rodina Malfoyů, kterým slouží) dívají pohrdavě.

Vytvořte si seznam nadhledů

Nadhledy obvykle vyžadují spoustu plánování a důkladnou přípravu natáčení. Je nutné rozhodovat o vybavení i práci s kamerou. Vytvořte si seznam záběrů s podrobnými poznámkami pro sebe, případně u většího projektu pro kameramana, a specifikujte v něm následující informace:

• Vybavení: Budete při natáčení nadhledů používat jeřáby, tyče a kamerové drony?
• Nastavení kamery: Chcete v záběru zdůraznit popředí, pozadí nebo celou scénu? A co hloubka ostrosti?
• Lokace: Je možné využít něco, co už v daném prostředí existuje, jako je schodiště nebo balkón budovy? Dají se postavy filmovat z vrcholku kopce?

Napište si do seznamu záběrů přesné poznámky, ale nezapomeňte, že nadhledy se nemusí vždy řídit pravidly uvedených tří typů. Některé nadhledy nemají divákům poskytovat informace, ale naopak je záměrně mást. Zvláště je to patrné v průlomovém filmu Stanleyho Kubricka 2001: Vesmírná odysea.

Nadhledy: Učte se od profíků

Stanley Kubrick je známý tím, že často obracel zažité filmařské postupy vzhůru nohama. Ve filmu Osvícení například nadhledem spíše ubral moc, než aby ji posílil. Ve scéně, kde Jack ohrožuje vystrašenou Wendy, která couvá po schodech nahoru a snaží se ho mácháním pálky udržet od sebe, se perspektiva kamery neshoduje s očekávaným postupem. Kamera sice zachycuje, že se Wendy dívá „dolů“ na Jacka, ale ten v dané chvíli vypadá větší a silnější. Kubrickův nadhled však současně staví Wendy navzdory tomu, že ji Jack zespoda ohrožuje, do fyzicky vyšší pozice a naznačuje moc, kterou v závěru filmu znovu získá. Záběr má dva účely a je dalším příkladem jeho filmařské geniality.

Další příklady nadhledů najdete v klasických filmech od Alfreda Hitchcocka. Ten tuto techniku efektivně využíval prakticky ve všech svých filmech. Ve filmu Psycho, kde (pozor spoiler) Norman Bates zabije vyšetřovatele Arbogasta, používá Alfred Hitchcock nadhled, aby ukázal, jak je Arbogast bezmocný. Ve všech filmech trilogie Pán prstenů zase můžeme obdivovat nadhledy velkolepých bitev. V tomto případě umožňuje pohled na střet obrovských armád publiku pochopit nesmírný rozsah konfliktu.

Nemyslete si však, že nadhledy vždy navozují strach, hrůzu nebo napětí. Mohou vystihovat i vítězný pocit. V mistrovském díle Franka Darabonta Vykoupení z věznice Shawshank zabere kamera Andyho Dufresneho z nadhledu po tom, co byl během celého filmu šikanován spoluvězni, dozorci i ředitelem věznice. Když konečně unikne z vězení, zdvihne v dešti obě ruce ve vítězném gestu. Zachycení protagonisty z nadhledu v tomto případě zdůrazňuje, že i když je v očích světa malý a bezvýznamný, je dost velký a silný na to, aby si vydobyl svobodu.