Vektorové soubory

Co je vektorový soubor?

Vektorové obrázky nepoužívají obrazové body. Vytvářejí se pomocí numerických výrazů, které definují tvary, úsečky a křivky prostřednictvím pozic (souřadnic) v mřížce. Vzhledem k tomu, že mřížka může mít libovolnou velikost (představte si třeba mapu svého města zobrazenou na obrazovce smartphonu, na stránce v atlasu nebo natištěnou na zdi), můžou se tvary zvětšovat nebo zmenšovat změnou velikosti mřížky – neboli čísel definujících body. Interně je vektorový soubor v podstatě seznam instrukcí, které počítačovému programu říkají, kam umístit body v mřížce, jak je spojit a jaké by měly mít barvy.

Když se díváte na obrázek pocházející z vektorového souboru, byl převeden na obrazové body na obrazovce nebo na pigmentové tečky na nějakém podkladu, například papíru – byl tedy „rastrován“. Rastr je mozaika maličkých tvarů, obvykle čtverečků. Jeho typickým vyjádřením je počet obrazových bodů ve vodorovném a svislém směru („1920 × 1080 obrazových bodů“ je rastr „Full HD“ obrazovky), což se často označuje jako „rozlišení“ výstupu. V rastru je fixní počet „teček“, takže jedinou možností, jak jej zvětšit nebo zmenšit, je změnit velikost teček nebo vzdálenost mezi nimi. Proto bude malá fotka při příliš velkém zvětšení kostičkovaná (pixelizovaná).

Důležitou věcí, na kterou je třeba pamatovat, je to, že slovo „rozlišení“ se týká pouze rastrového ztvárnění informací ve vektorovém souboru. Pokud je na vektorové kresbě dokonalý obdélník, bude výstupem vždy dokonalý obdélník, ať už bude na poštovní známce, nebo na stěně budovy. Nebude nikdy pixelizovaný – už jen proto, že se nikdy neskládal ze žádných pixelů, jen z pokynů k vykreslení.

Výhody a nevýhody vektorových souborů

Vektorové obrázky mají v porovnání s rastrovým formátem své výhody i nevýhody.