Názory na to, která hra byla první skutečnou 3D hrou, se liší. Někteří by toto prvenství přisoudili hře Battlezone z roku 1980, která k vykreslování 3D tanků používala vektorovou grafiku s drátovými modely, ačkoli samotné tanky se mohly pohybovat pouze ve dvou rozměrech. Jiní by hlasovali pro hru Quake z roku 1996, pravděpodobně první hru, která obsahovala úrovně složené z místností nad místnostmi, takže se hráči skutečně mohli pohybovat ve 3D prostoru. Kandidátů je tolik, kolik je definic pravého 3D, a tak diskuse pokračuje.
Tolik se toho změnilo.
Dnešní hry stále častěji obsahují rozsáhlé a komplexní 3D světy. Hráči se mohou pohybovat městskou krajinou nebo dokonce po celých planetách stejně plynule jako ve skutečném fyzickém světě. Prostředí je působivé a dechberoucí. Hry jsou oceňovány nejen pro svou hratelnost nebo přesvědčivé fyzikální modely, ale také pro svou krásu.
Také postavy ve hrách jsou propracovanější a důvěryhodnější než kdykoli dříve. Stvořit postavy s věrohodnou motivací a vývojem vyžaduje velké úsilí. Stejně jako ve skutečném životě charakter postavy dotváří detaily: výraz obličeje, styl a střih oblečení, jemnost nebo drsnost pleti, zda je oblečení čisté a bez poskvrnky, nebo neupravené a obnošené. Postavy v dnešních hrách jsou stejně detailní a krásné jako svět, který obývají.
Spojením těchto vizuálních prvků vznikají 3D hry, které nabízejí emotivní, téměř filmový zážitek. Dnešní hry ještě nejsou tak detailní jako skutečný svět – ale moc jim k tomu nechybí.
Moderní úroveň vizuálních detailů a komplexnost 3D her je z velké části výsledkem schopností a kreativity výtvarných umělců, kteří se tomuto odvětví věnují. Velký vliv na vizuální kvalitu dnešních her však mají i neustále sofistikovanější softwarové nástroje, které se při jejich tvorbě používají.
Zde přichází na scénu Adobe.
